TEXTY
Ukázka textů Ivana Huvara
pro skupinu Folk Team
Skála
Hodím návnadu psům
A omámím stráže
Pak se proplížím tmou
Přes tři nádvoří
Ty mi podáš svůj klíč
A propustíš páže
A na křídlech sov
Přelétnem pohoří
Budeš na skále stát
Já budu ta skála
Budeš třešňový sad
Na mém úbočí
Tam si stvoříme stát
A tam, kde jsi stála
Já postavím tvrz
Ať si útočí!
Budou chtít naši krev
Budou chtít naše kosti
Půjdou přes štíty hor
Přes pět údolí
Bude znít jejich řev
Jejich běsnění zlost
Ať zkosí nás mor
Ať se lvy zápolím
Budeš na skále stát
Já budu za skála
Budeš třešňový sad
Na mém úbočí
Tam si stvoříme stát
A tam, kde jsi stála
Já postavím tvrz
Ať si útočí!
Jak spráskaní psi
Odtáhnou domů
Čistí se vzduch
Nasáklý ocelí
Já jsem a ty jsi
Dvě koruny stromů
Nebyl ukován šíp
Jenž nás rozdělí
Hodím návnadu psům
A omámím stráže …
Nadčlověk
Mám dva auťáky
A tři mobily
Zlatý padáky
A dvě kobyly
Vilu v Saint Tropez
Osm milenek
Čtyři dovnitř
A čtyři navenek
Deset pozvánek
Na šest recepcí
Občas románek
S mladým telecím
Vaši výplatu
Dám jen za oblek
Nejsem jeden z vás
Já jsem nadčlověk
Mám svou ochranku
Vlastní počasí
Pokoj na zámku
Gely na vlasy
Znám se s ministrem
Tykám Jágrovi
Co je bohovo
Dejte Gottovi
Pošlu sirotkům
Jablka k Vánocům
Kapra rybářům
Zuby důchodcům
Díky nečekám
Ani žádný vděk
Jsem váš dobroděj
Jsem váš nadčlověk
Pro pár lanýžů
Pošlu letadlo
Pytlík hlemýžďů
Jedno chapadlo
Na mým večírku
Všichni zcepení
Budou povlávat
Metr nad zemí
Já jsem ten co si
Koupí cokoliv
Čistý svědomí
Diplom ze školy
Vaše problémy
To je středověk
Teďka šanci má
Jenom nadčlověk
Evropa
Čekává na mě u předměstského kina
V kostýmu z rozervané plachty
Je pořád stejná a denně trošku jiná
Směs vůní Chanelu a nafty
Rodiče jí dali jméno EVROPA
Snad že se narodila po válce
Kolébku houpala jí potopa
Tisíc let promarnila v zahálce
A když tma je blízko
Až z nebe padaj ptáci
Evropa čeká
Chodíme spolu do zešeřelých parků
Hádám se s ní o smysl nesmyslů
Zhebknou jí tváře jako křídla otakárků
A z jejích cárů je šat Přemyslů
A potom vstane jako vichřice
A začne smát se smíchem šašků
Pro ni jsem jenom jeden z tisíce
Který svou odvahu má z prášků
S půllitrem v ruce a s diadémem z tácků
Evropa tančí
Evropo
Jsi trochu praštěná a trochu staromilská
Rozervaná a v plynových maskách po všech metropolích kráčíš
Evropo
Secesní lila vůně z kadeří ti tryská
Obstarožní milenci jak sovy do tvých rezavých vrat vráží
Zuby už nemáš a do zákopů jdeš zalévat narcisy
Vaříš se v kotli a potmě v noci pálíš loňské nápisy
Jsi starorůžová
A ubrečená
A kouzelná…
Nechápe nikdy všechno co jí říkám
Kouše si nehty v rozpacích
Když ptám se KAM? Tak odpoví že NIKAM
Kde stála tam se nevrací
V kolika letech budeš dospělá?
Kdy si dáš do pořádku prádlo?
Už bys mohla vědět co se nedělá
Aby se v dějepise nepropadlo
Na prázdném stole se skvrnami od ryb
Evropa pláče
Na stáří začala být trochu hysterická
Ruší ji klaksóny a střelba
Odlož svůj stud a zůstaň trochu lidská
Už hoří Drážďany, spí Elba
Najdi si na své stesky lékaře
Dřív než ti pustí žilou drábi
Jezdi si dál v rezavém kočáře
Jenž ani smrt už nepřivábí
Kyanid v ústech a na umělých květech
Evropa třeští
Evropo
Vím že máš horečku a trpíš nespavostí
Podvedená s třaskavinou v botách po všech metropolích kráčíš
Evropo
Teď není čas na sentiment a zdvořilosti
Jsou ti vidět podvazky a obscénními gesty neomráčíš
Šla jsi vždy s každým a teď se za to pozdě tlučeš do hlavy
Pleťová maska tvé tisíce let staré šrámy nespraví
Jsi poničená
A opuštěná
A kouzelná…
V brněnským Bronxu
Život tu stojí
Za zlámanej pěťák
Marika šlape
Tony je feťák
Něco si píchnul
A potom letěl
Střihnul si výlet
Po Onom světě
V brněnským Bronxu…
Ta černá skvrna
Na křivý dlažbě
Je další zářez
Na něčí pažbě
Když dojdou slova
Promluví nože
A na chodníku
Steleš si lože
V brněnským Bronxu…
A večer v krčmě
Je teprv tanec
Každej je Rambo
Každej je samec
A holky ječej
Měknou jim nohy
Než pod pavlačí
Daj´ čertu rohy
U nás v Bronxu…
Hoplááá
Když na to nemáš
Tak stáhni krovky
Vyplachuj hlavu
U obrazovky
Můžeš tak dožít
Slušnýho věku
Jenom když stihneš
Přetáhnout deku
U nás v Bronxu…
Hoplááá
Cesta
Kam spolu půjdeme?
Kde tulipány hořce voní
A laviny jsou ochočeným večerníčkem
Do nocí půjdeme
Do černých děr po jabloních
Do mokrých snů půl hodiny před budíčkem
A kdy tam budeme?
Až zatnou do nás bolest drápků
Havrani co věčně někam odlétají
Tam spolu budeme
Připoutáni na oprátku
Mlhovin co stejně obzor neutají
Na tiché zápraží
Kde vždycky bývá čisto
Mléko se nesráží
A pro smrt není místo…
Ještě jsme neumřeli
Ještě jsme neumřeli
Ještě tu strašíme
Všichni nás obrečeli
A my se bavíme
Hrajeme pro peníze
A taky pro slávu
Chceme mít v době krize
Nějakou zábavu
Všichni nás pochovali
Do zlatý truhličky
A my jsme zatím psali
Přiblblý písničky
Nikoho nedojímaj
Nám je to celkem fuk
Nám stačí jenom dřímat
A občas dělat hluk
Ještě jsme neumřeli
Ještě tu strašíme…
Julie
Pálila Julie svíce vždy z obou dvou konců
Čekala na toho, který se nenarodil
Unylé bolero vyhrává sbor kravských zvonců
Přisleplý kronikář načíná poslední díl
Napij se, Julie, tahle noc vypadá dlouhá
Přízraky tančí a shlížejí z koutů a stěn
Odjela poslední tramvaj do stanice Touha
Tenhle kus koláče zůstane nedojezen
Snídala Julie každý den čaj ze dvou šálků
Chléb na dvou talířích, jeden vždy nedotčený
Každý den svádí tu malou a nehvězdnou válku
V níž není vítězů a není poražených
Poslouchej, Julie, zvuky,co noc ti tu dává
Posílá zurčení dálnic a praskání hvězd
Čtyřikrát Otčenáš a nejmíň sedmkrát Zdrávas
Za všechny, kteří se nikdy už nevrátí z cest
Odešla Julie do noci, v které se blýská
Prosila nebesa, že už je připravená
U dveří na stole zbývá už poslední miska
A šátek na cestu která je bezejmenná
Zastav se, poutníku v domě o jediném spáči
Vyřiď jí, že novým výnosem zrušili ráj
Řekni, že ten, koho čeká, už po cestě kráčí
Ať už mu ukrojí chleba a dá vařit čaj
Káva a čaj
Ty jsi pila kávu a já zase čaj
Řeklas že jsi v právu, já řek tak good bye
Ty si nech svou slávu, já si nechám čaj
A pod hlavou trávu, všeho po okraj
Ty jsi hrála dámu a já pexeso
Šířilas svou fámu, pila espreso
Říkal jsem ti k ránu černá komteso
Jsi vlčice v chrámu, počkej na eso
Když se smíchá káva s čajem, není to už k pití
Asi proto věčně hrajem poker o přežití
Ty jsi četla knížku a já Mladej svět
Nabíralas výšku a já tiše bled
Mít nad hlavou stříšku, chtěla bys mě hned
A vodu do kalíšků, abych ti tam kvet
Ty jsi hrála Brahmse a já Dylana
Říkala, že zdám se trochu na křena
A než vykoktám se, ty jsi svlečená
Jsem brankář bez obránce, ty sova pálená
Když se smíchá káva s čajem, není to už k přežití
Asi proto věčně hrajem poker o přežití
Já si dám tvou kávu, ty si dej můj čaj
Čert vem, kdo je v právu, dokud pro nás hraj
Ty máš svoji hlavu, já mám zase čaj
Když ti zmizím v davu, budeš Lorelei
Nostalgie
Ráno ti říkají Nostalgie
Princezna z náhrobků mé odumřelé noci
V hrníčku kakaa ti srdce bije
Z popela postele vstáváš jak po nemoci
Přes den tě nazývají Cesarea
Kráčíš jak Césarova vojska útrapami
Večer se uzavíráš do anděla
Schováš mě pod víčka abychom byli sami
A v noci jmenuješ se Tanečnice
Tančíš mi na hladině spánku piruety
Když úsvit zhasne noci všechny s více
Tak lesklá potem se mi vsákneš do rolety
Opilej anděl
Říkali mi, že láska je jak opilej anděl
Kterej zabloudil v metru a neví kolikátka jede do nebe
Říkali mi, že je to jen berlička pro slabé
Kajuta pro opuštěný námořníky
Žeprej každej elektron lítá po svým orbitu
A že všichni žijem jen ve svým pí er na druhou
A prej kladný póly magnetu se odpuzují
A taky mi říkali, že pravda vyděsí
Ale já to stejně všechno proflákal
Ale já to stejně všechno proflákal
Říkali mi, že lež chodí v zelených teniskách
A že průměrnej kočkodan už ji zdálky pozná
A taky mi říkali, že jsi krásná, krásná, krásná, krásná
Ale jenom já vím, že jsi hrozná
Popelka obula si plechový střevíček
A odešla tančit na střechu kovošrotu
Dříve než mi nastrouháte sirky do víček
Chtěl bych ještě krmit Rosinanty Don Quijotům
Ale já to stejně všechno proflákal
Ale já to stejně všechno proflákal…
Prskavka
Plakáty z koncertů a dvě tři zlatý desky
Dopisy fanoušků ať zpívá dál tak hezky
Paruka v natáčkách a křesla starodávná
Tam bydlí zpěvačka co kdysi byla slavná
S oblastní estrádou teď jezdí po vesnicích
V studených sálech zpívá pro pár klimbajících
Písničky co jí kdysi přinášely slávu
A teď jí vydělají tak tak na potravu
Sláva je prskavka na hraně stolu
Přibývá po kapkách, řítí se dolů
Vlek co tě vynese na vrchol Sněžky
Přijíždí na koni odchází pěšky
Ona si chudák myslí že ji všichni znají
A proto svoji tvář za černými skly tají
Jakoby fanoušci jí nedávali klidu
Či aby zakryla tu tloušťku, vrásky, bídu
Občas jen novinář ji lichotkami hladí
Chce aby vzpomínala na někoho z mládí
Vždycky ji rozteskní ty starý fotky v dlani
Kdoví kdo za pár roků vzpomene si na ni
Sláva je prskavka na hraně stolu
Přibývá po kapkách řítí se dolů
Vlek co tě vynese na vrchol Sněžky
Přijíždí na koni odchází pěšky
Sem tam se někde najde staroušek co smekne
S uctivou úklonou si o autogram řekne
A ona taje jako vosk co skrápí lyže
Jen zda to není akce Červeného kříže…
Ptačí song
Ten pták byl celý od sazí
A přesto krásně zpíval
On zapěl do mých nesnází
A po očku se díval
Jak splín ode mně odchází
A nechce se mu zpátky
Ten pták byl celý od sazí
A pěl před mými vrátky
Já řekl jsem mu pane Pták
My bude táhnout spolu
Vy musíte mi zazpívat
Když jde to se mnou dolů
A já vám budu sypat mák
Seč budou síly stačit
Vy jste totiž kabrňák
A můžeme hned začít
On dlouze se pak zadíval
A řek, že mu to stačí
A myslím, že se usmíval
Tou svojí tváří ptačí
A zazpíval svůj nový hit
A narazil si slamák
Že štěstí nelze nakoupit
Za nic,
Ani za mák
Sázka na mrtvého koně
Spadli jsme do lásky, jak do vařící lávy
Žádnej Plzák nás včas nevaroval
Hrály nám orloje a zpívali nám pávi
Zkušený řidič náhle havaroval
Oba jsme věděli, že nemáme šanci
Že tahle hora není k přelezení
Na konci zůstanou dvě samoty, dva psanci
Dva páry očí v oknech do vězení
Byla to sázka na mrtvého koně
Mrtvého koně s tlustým jockeyem
Závan konce tak přesladce voněl
Výpary myrtového oleje
A všechno skončilo, jak předem bylo dáno
Dle zákonů antické tragédie
Po jedné noci zkrátka nepřišlo už ráno
A Lucie už noci neupije
A z oken do vězení hledí dvoje oči
A ruce bez doteků, jimž bylo vše vzato
Máš pocit, lásko moje, že to snad byl zločin?
Miláčku, nemyslíš, že to stálo za to?
Miluju sázky na mrtvé koně
Je to jak výzva osudu
Bez nich budu jenom čekat na peróně
Bez nich vlastně vůbec nebudu…
Stejně bylas milá
Vynořili jsme se daleko od svých břehů
Oba dva trosečníci – každej v jiným moři
Smíchali jsme spolu tu sladkohořkou něhu
Trošku jsme doutnali a křičeli že hoří
Milovali jsme se jako oheň a voda
Proto po nás zbylo jen mokré spáleniště
Možná je to líp a možná je to škoda
Usmíváš se a říkáš: Možná někdy příště…
Milovali jsme se jako vítr a hory
A tak po nás zbylo údolí plné suti
Jako nemocný co prchá před doktory
Usmíváš se a říkáš: Hochu, kdo tě nutí?…
Přišlo bezvětří – ten vítr kamsi zmizel
Oheň dohořel Voda se vypařila
Hory šly zas dál a obzor se vyklízel
Usmívám se a říkám:
Stejně bylas milá…
Trochu jsme zestárli, lásko
Oblaka z cigaret, polibky na stěnách
Dopisy svázané růžovou mašlí
Herečky z bazaru, výkřiky na scénách
Pár věnců z vavřínu, lék proti kašli
Do ticha tiká jen chroustání sklerózy
Tučnění zalité večerní lampou
V záhybech života není čas na pózy
Dávno už nevyzvídáš, co jsem měl s tamtou
Trošku jsme zestárli, lásko
Už nám to nejde tak jak dřív
Už na mě nežárlíš, lásko
Jak žárlila jsi odjakživ
Týdny jsou delší a pokoj menší
Zrcadla čím dál bezcitnější
Trošku jsme zestárli, lásko
Už nám to nejde tak jak dřív
Kamenné tuhnutí v práchnivých vteřinách
Teplá krev krocana sťatého autem
Drobečky radosti ve slehlých peřinách
Jak touha hrbáče být astronautem
Opilá Lady Day krvácí z rádia
Synkopy vyrývá z kořenů duše
Samota embryí třetího stadia
Poslechni slavíky, jak znějí hluše
Každý se rozvedl anebo oženil
Vyspal se s švagrovou nebo vzal roha
Rotaprint na vrásky celý čas nelenil
Trochu jsme zestárli v hledání boha
Všechna ta smutná hudba
Obleču si maturitní šaty
A zaplatím bezúhonnou tváří
Posadím se do poslední řady
A všechna ta smutná hudba zazní mi do uší
Othello zas umírá a zpívá
Nevím koho má mi teď být líto
Fanfáry bych prosil ještě jednou
Ať všechna ta smutná hudba zazní mi do uší
Jak mám poznat dirigenta
Když jsou všichni v černém?
Jak má poznat, kdo tomu zde velí?
Proč se mi ti lidé vpředu uklánějí?
Jak mám poznat co zas po mě chtějí?
Stačí když zatleskám?
Vždyť už ani nevím koho se mám bát!
Opona už padá jako soumrak
Direktor sčítá zlaté rybky
Nepomůže zacpávat si uši
Když všechna ta smutná hudba zní mi dál do uší
Uvaděčko, uveďte mě domů
Ukážu vám fotky ze své svatby
V řadě si už každý místo najde
A všechna ta smutná hudba zazní mu do uší